B. Táborská k 40 letům školy

27.7.2011 22:10

Co všechno jsi mi, milá Mendelko, dala. Především jsi byla vlastně moje mládí. Seznámila jsem se s Tebou, když mi bylo 25 let.To jsme se díky Tobě sešli kantoři přibližně stejného věku, a tak jsme si dobře rozuměli. Ty jsi byla úplně nové školské miminko.

Co všechno jsi mi, milá Mendelko, dala

Především jsi byla vlastně moje mládí. Seznámila jsem se s Tebou, když mi bylo 25 let. To jsme se díky Tobě sešli kantoři přibližně stejného věku, a tak jsme si dobře rozuměli. Ty jsi byla úplně nové školské miminko.

Okolní školy se zbavily všech nepohodlných žáků, a tak se stalo, že jsem  v jednom z prvních školních roků měla v 9.B jen 19 žáků, ale ti získali 32 nedostatečných, trojku z chování a dvojek už ani nevím kolik. Jela jsem s nimi na 3 dny na výlet do Těrlicka. Druhý den jsem je hnala po bouřlivé noci plné zážitků před sebou pěšky domů.

Ale zažila jsem i třídy, kde všichni byli vzorní kamarádi. Říkala jsem jim „děti takřka vlastní.“ Stačilo říct, co se bude dělat, a všichni poslechli. Jeli jsme na výlet do Děčína a Drážďan. Ani jsem tehdy nevěděla, že se do zahraničí nesmí. Letěli jsem z Prahy ze školního výletu letadlem. Prostě jsem si užívali.

Ovšem i méně veselé historky jsem zažila. Třeba bych mohla vyprávět o dětech z jedné rodiny, které měly otce a nevlastní matku. Byly čtyři, ale já si pamatuju Jiříka a Hanku. Jiřík to doma nemohl vydržet a utíkal a tahal se mezi rodinnými domky u polských hranic. Hanku nechala matka za trest ostříhat dohola. V té době to byla pro dívku ze sedmé třídy nesmírná potupa. Také třeba za trest nedostala na Vánoce pod stromeček vůbec nic. Kvůli Jiříkovi jsem byla i u soudu a děti šly do dětského domova. I takové jsme měli případy.

Také (dnes už ráda) vzpomínám na žáka B., který mě trápil až hrůza. Dostal ode mne trojku z chování za záškoláctví a pětku z matematiky. Když odcházel ze školy, slíbil mi, že se přijde ukázat v uniformě jako voják. A splnil to!

Kantorský kolektiv se rozrůstal, tříd přibývalo, vždyť jsme jeden rok měli nejen I.A a I.B, ale i 1.I! A třídy byly přeplněné, v devítce jsem měla 39 žáků. A na všechny bylo třeba vypracovat posudky tzv. komplexní hodnocení. Hrůza! Nesměla se opakovat slovní spojení, muselo to být napsané na psacím stroji a já psala jedním prstem. Právě z těhle posudků pochází dnes vysmívaná fráze: „V kolektivu je oblíben.“

Ale veselých a radostných chvilek bylo daleko víc. Do školy jsme my dospělí chodili rádi, mluvím za sebe a za kantory na druhém stupni, které jsem velmi dobře znala. Učitelky z nižšího stupně jsem znala méně, protože jejich problémy byly trochu jiné než naše. Práce s malými dětmi byla a je jiná než s puberťáky.

Když jsme seděli na poradě, byla nás plná sborovna a musely  se přinést navíc židle. Fotografovali jsme se venku, protože jsem se nikam jinam nevešli. Když se tak teď dívám na ty fotografie pedagogického sboru z té doby, vidím, kolik z nás už nežije. František Bodský, Olin Šnita, Miloš Slíva, Marie Kaufmanová, Karla Sýkorová. Těch 40 let je 40 let, život utíká a smrt si nevybírá.

Mohla bych vyprávět ještě mnoho veselých i smutných příběhů, které jsem s Tebou, moje Mendelko, zažila, ale myslím si, že by to čtenáře nudilo.

Za roky s Tebou jsem moc vděčná. Byly krásné, prožila jsem je se skvělými lidmi. Na ty méně skvělé (a také by se našli) jsem už dávno zapomněla. Nikdy jsem neměla od tebe odejít. Byla to moje velká chyba. Ale co naděláš, co se stalo, neodstane se. Díky za krásné, veselé i smutné roky s Tebou. Nezapomněla jsem na Tebe a nezapomenu. Díky za přátelství lidí, se kterými se stýkám dodnes a které jsem poznala u Tebe. Díky za všechno, díky!

 

Blanka Táborská, učitelka na ZŠ Mendelova v letech 1968 - 1981

Naše škola zpracovává v souvislosti s využitím webových stránek pouze taková cookies, která jsou nezbytně nutná pro zajištění provozu webových stránek a internetových služeb, a u kterých není nutno získat souhlas uživatele webu (technické a relační cookies). Pravidla cookies