Projekt Šance

18.7.2011 22:23

TENTO PROJEKT BYL SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY

Šance s Šancí

Jak to udělat, aby se školská reforma stala šancí pro naše žáky, pro naše školy i pro nás (pedagogy) samotné? Představte si, že vám odborníci pomohou vytvořit smysluplný školní vzdělávací program, který bude obsahovat potřebné změny a zároveň bude právě pro vaši školu realizovatelný. K tomu vaši učitelé projdou kvalitním vzděláváním a současně dostanou možnost účasti v síti spolupracujících škol. Navíc vznikne skupina zasvěcených poradců a metodiků sdružených podle vzdělávacích oborů do krajských poradních sborů, s nimiž budete moci v budoucnosti konzultovat své postupy. Zdá se vám, že by to mohlo fungovat? My jsme mysleli, že ano. Proto jsme tohle vše zakomponovali do projektu Krajského zařízení pro DVPP a informačního centra (KVIC) Nový Jičín, který jsme nazvali – jak jinak – Šance. Odvedli jsme dobrou práci. Alespoň jsme to tak vnímali my, tvůrci projektu. Jinak to však viděli jeho hodnotitelé: ve dvou prvních výzvách  operačního programu rozvoje lidských zdrojů žádost o jeho finanční podporu neuspěla.

Jenže termín spuštění vzdělávacích programů se blížil. Byla nutná okamžitá akce! Proto jsme, ač projekt nebyl přijat, začali naplánované aktivity realizovat – samozřejmě v omezené míře – z vlastních prostředků. Startovali jsme seminářem o tvorbě školních vzdělávacích programů pro členy krajských poradních sborů. Na školách, které chtěly v rámci Šance spolupracovat, proběhl čtyřdenní seminář o typologii MBTI a možnostech jejího využití v pedagogické práci. Zároveň se začaly pětičlenné  pedagogické týmy základních škol z Příbora na ulici Jičínská, Štramberku,  Janovic,  Veřovic a Českého Těšína, Masarykovy sady (tuto škola později v projektu nahradila základka z Hlučína – Rovnin) –  scházet na dvoudenních setkání, kde pod vedením Hany Košťálové a Ondřeje Hausenblase společně promýšlely jednotlivé části svých školních vzdělávacích programů, které pak rozpracovávali s ostatními kolegy na svých školách. Pozorovateli tohoto procesu byli ředitelé ZŠ Studénka, T. G. Masaryka a ZŠ, Mendelova v Karviné, kteří se podobného setkávání týmů zúčastňovali se svými učiteli již dříve v rámci celostátního projektu organizovaného Státním zdravotním ústavem v Praze.

Tato sedmice škol netrpělivě očekávala, zda se (dále obměňovaný) projekt Šance přece jen v následující výzvě prosadí…

A podařilo se. Ve třetí výzvě dostala Šance šanci! Vše zlé je k něčemu dobré: třetí výzva totiž poprvé umožnila zaměřit aktivity projektu i na přímé činnosti s žáky. A tak jsme mohli k původnímu záměru projektu, jímž bylo ovlivnit a zefektivnit proces realizace školního vzdělávacího programu prostřednictvím promyšleného systému dalšího vzdělávání učitelů, přidat i vývoj a ověřování nástrojů k utváření a rozvoji klíčových kompetencí (zejména ke komunikaci a kooperaci) žáků 6. ročníku.

Jak vyzbrojit učitele moderního věku?

V lednu 2007 se Šance průběžně upřesňovaná vývojovým týmem vedeným Evou Mokrošovou z KVIC Nový Jičín a řízená týmem realizačním, který se skládal z ředitelů všech partnerských škol, mohla rozběhnout v plné intenzitě.

Třikrát se ještě sešly týmy – teď již všech sedmi – zúčastněných základních škol, které tu pro své vzdělávací programy dolaďovaly postupy hodnocení žáků a autoevaluace školy.  K těmto setkáním se však brzy přidaly další vzdělávací akce určené nejen pedagogům zúčastněných škol, ale i dalším metodikům nově budovaných krajských poradních sborů: tři běhy základního kurzu Čtením a psaním ke kritickému myšlení, dlouhodobý kurz pro koordinátory osobnostní a sociální výchovy na školách (zajišťovaný lektory Odyssey), kurz pedagogické komunikace (vlastně modifikovaná podoba videotréninku interakcí) či kurz mentorských a tutorských dovedností. Všech sedm partnerských škol si navíc v souladu se svými specifickými potřebami zorganizovalo další „sborovny“ (jak říkáme vzdělávání celých pedagogických sborů).

Součástí vzdělávacích aktivit byly i semináře na pilotní ZŠ Dr. Malíka v Chrudimi a rok poté i na Open Gate Boarding v Babicích a International School of Prague. Ale ani to nebylo ještě vše! V rámci Šance proběhly i tři konference (každá pro více než sto účastníků). Na rozdíl od konferencí zaměřených na rozvoj čtenářství a na začlenění průřezových témat do výuky, které byly ve velké míře přejaty od našich pražských přátel, byla třetí konference zaměřená na možnosti rozvoje klíčových kompetencí ve výuce celá dítkem vývojového týmu a krajských poradních sborů. Devět učitelů navíc nabídlo svým kolegům náslechovou hodinu. Přípravy těchto hodin se pak staly základem souboru 106 příkladů dobré praxe, který je jako jeden z výstupů projektu přístupný všem zájemcům na webových stránkách www.kvic.cz.

A co ve výuce?

Ano, co se kantoři v seminářích naučili, začali ihned zkoušet přímo ve výuce, samozřejmě zejména v 6. ročníku, kde se ve školním roce 2007/2008 začaly ŠVP realizovat. Před tím na všech partnerských školách zorganizovali pro rodiče budoucích šesťáků a zřizovatele škol prezentační semináře o reformě školství, o tom, jak se konkrétně projeví ve výuce na daných školách, i o aktivitách projektu Šance.

Rodiče šesťáků (i žáci samotní) byli získáni zejména tím, že je hned na  počátku školního roku čekal týdenní „adaptační“ pobyt, obsahově zajištěný Lanovým centrem Olomouc. Spousta jeho zážitkových aktivit vyvrcholila výrobou třídních pirátských korábů z barelů, na nichž se pak žáci po dvojicích vydali na odvážnou plavbu (někteří z nich se při ní ve vlnách Žermanické přehrady vykoupali). Své čerstvé zážitky žáci ihned v den příjezdu prezentovali ve svém vystoupení rodičům, kteří jim přišli naproti.

Chlapci a děvčata cítili, že šestý ročník začali jinak než ještě vloni jejich starší spolužáci. Málokdo z nich si však asi v tu chvíli uvědomoval, že při adapťáku šlo nejen o příjemné naladění na nový školní rok, ale hlavně o cílené rozvíjení jejich dovedností spolupráce a komunikace.

Právě na rozvoj těchto kompetencí se zaměřil celý projekt. Směřovaly k němu i dlouhodobé výzkumné úkoly, které musely řešit po celý školní rok všechny zúčastněné třídy. Jejich žáci se nejdříve domluvili na tématu, které je pro ně skutečně zajímavé. Zdůvodnění tohoto výběru se pak stalo první povinnou součástí třídního portfolia dokumentujícího v papírové i v elektronické podobě průběh a výsledky tohoto třídního projektu. Poté žáci hledali (zásadní) otázky, které je k tématu napadly. Odpovědi na ně mohli získat pomocí nejrůznějších aktivit, které si posléze společně naplánovali, včetně jejich časového harmonogramu a rozdělení zodpovědnosti za splnění dílčích úkolů. Výzkumný úkol musel ve svém komplexu směřovat k některému z průřezových témat, měl v sobě zároveň obsahovat náplň z minimálně tří vzdělávacích oborů – vyžadoval tedy spolupráci nejen žáků (povinností bylo, aby se ho zúčastnili bez výjimky všichni žáci třídy), ale i několika učitelů. Od počátku děti věděly, že výsledky svých výzkumných úkolů budou prezentovat na regionální konferenci v Ostravě, jíž se účastní zástupci všech čtrnácti šestých tříd škol zapojených do Šance. Tato konference i jednotlivé třídní projekty jsou zdokumentovány na speciálním DVD.

Jak hodnotit žákovské kompetence?

V projektu Šance jsme chtěli žákovské kompetence nejen rozvíjet, ale také vyvinout a ověřit použitelný nástroj k cílenému sebehodnocení a hodnocení toho, jaké jejich úrovně žáci dosáhli. I tady jsme se zaměřili na kompetence komunikativní a kooperativní. Pro každou kompetenci jsme vybrali deset důležitých dovedností, které jsme chtěli v rámci projektu rozvíjet a sledovat. Věřili jsme, že potřeba tyto dovednosti hodnotit nás přiměje k tomu, abychom i v běžné výuce (vedle řešení výzkumných úkolů) vytvářeli takové učební situace, při nichž budou právě tyto dovednosti rozvíjeny.

Jaké úrovně v každé z vybraných dovedností dosáhl, hodnotil každý ze 314 žáků  čtrnácti 6. tříd ve zvláštním hodnotícím archu prostřednictvím šestistupňové škály – poprvé již na konci září, kdy šlo zejména o to, aby vůbec pochopil obsah a smysl těchto dovedností. Své druhé a třetí sebehodnocení (na konci I. a III. čtvrtletí) pak porovnával s hodnocením, které prováděl  ve spolupráci s dalšími vyučujícími jeho třídní učitel, spolu o něm diskutovali a vzájemně si vysvětlovali důvody případně rozdílného hodnocení. Na některých školách byly záznamy o průběžném sledování vývoje dovedností využity i při konzultačních rozhovorech  učitel – žák – rodič.

Je samozřejmé, že se všem snadněji hodnotily ty dovednosti, s jejichž rozvojem již měli učitelé zkušenost. Naopak problémy se projevily u těch dovedností, pro jejichž rozvoj učitelé prozatím nedisponovali dostatkem účinných strategií a metod. Mnozí z nich si díky tomu uvědomili potřebu stylu své výuky. Navíc se ale ukázalo, že přes veškerou naši snahu o konkrétnost, byly některé formulace dovedností stále ještě vágní, že musí být naformulovány ještě přesněji, aby je učitelé i žáci vnímali skutečně jednoznačně a  s porozuměním a aby díky tomu mohli ještě zasvěceněji hodnotit jejich dosaženou úroveň. (Např. z použité formulace „Při diskusi dodržuji dohodnutá pravidla“ není zřejmé, zda je diskusí myšleno „pouhé“ střídání replik mezi učitelem a žákem, nebo diskuse, při níž žáci navazují na myšlenky svých spolužáků – potvrzují je, rozvíjejí, či případně kultivovaně oponují). Ukázalo se rovněž, že není vůbec jednoduché sladit pohledy více učitelů na dosaženou úroveň jednotlivých dovedností každého hodnoceného žáka.

Jak ukončit projekt?

Každý projekt se ukončuje vyhodnocením. I my jsme samozřejmě celý projekt i jeho jednotlivé aktivity hodnotili na závěrečném třídenním setkání. Ředitelé škol se na něm například podělili i o zkušenosti se systémem hodnocení pedagogických pracovníků, který v rámci projektu vyvíjeli.

Jenže účastníkům Šance tohle nestačilo. I většinu posledního setkání věnovali vývoji – a tak tu v oborových skupinách vytvořili příklady osnov pro češtinu, matematiku, fyziku, přírodopis a dějepis pro 6. a 7. ročník, a navíc i pro češtinu a matematiku na 1. stupni ZŠ. Výsledek této činnosti se spolu s dalšími výstupy Šance objevil na dalším speciálním CD i na webové stránce KVIC.

Projekt Šance sice v červenci roku 2008 skončil, ale to, co si v něm školy vyzkoušely, bude určitě v jejich činnosti dále rozvíjeno. Ze tří základních škol zúčastněných v projektu (ZŠ Mendelova Karviná, ZŠ Příbor, ulice Jičínská a ZŠ T. G. Masaryka Studénka) navíc vznikla tři tzv. konzultačně metodická centra KVIC pro implementaci školních vzdělávacích programů v Moravskoslezském kraji, která nabízejí zájemcům ze základních, ale i středních škol poradenství k tvorbě, realizaci a inovacím ŠVP. Snad i to zajistí, aby šance z Šance nebyla promarněna.

Text Šance s Šancí, který napsal Mgr. Bohumil Zmrzlík, vyšel v roce 2009 v Kritických listech.