Náš nový klavír
Aby nám bylo v životě krásněji...
Aby nám bylo v životě krásněji, musíme pozvat krásu do svého života. Žijeme ve městě, jehož historie se skoro celá propadla do šachty a kde je spoustu hran, krychlí a šedi. I ten náš přízvuk je takový strohý a hranatý, žádné kudrlinky. A do Beskyd, nebo do nejbližšího divadla to chvilku trvá. Ale jak se říká, když nepříjde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Díky paní Lucii Komendové, která věnovala naší milované škole svůj milovaný klavír, se mohou žáci i učitelé potěšit hudbou. Přijďte ráno před osmou nebo o velké přestávce a možná i Vás pohladí na duši tóny klavíru, který je volně přístupný ve vestibulu. Někdy uslyšíte pomalé romantické skladby děvčat z vyšších ročníků, jindy tam možná potkáte skupinku druháků, kteří teprve objevují, co klavír vlastně umí. Příště Vám udělají radost první milé skladbičky někoho, kdo se právě začal učit a občas si ke klavíru nesměle sedne i někdo z učitelů. Společné všem těmto zastavením je ale to, že máme všichni z klavíru velkou radost a jsme za něj vděčni. Je to velký rozdíl pustit si hudbu z reprodukoru a nechat na sebe působit energii hudby živé. Jak napsal spisovatel Romain Rolland: "Hudba - jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej."
Žáci, kteří umí hrát na klavír, si mohou zahrát ráno před osmou a o velké přestávce. Ti, kteří hrát neumějí, se také mohou s klavírem opatrně seznámit. Jsme moc rádi, že žákyně ze 7.A a 8.A se rozhodly vzít si zpočátku služby a o velké přestávce dohlížejí na šetrné zacházení s nástrojem (děkujeme Vendy C., Danči, Elen, Nele, Vendy Č., Vanese, Lucce, Agátě, Markétě a Verči).
Největší poděkování ale patří paní Komendové. Pozdrav od našich žáků za ní letí až do Anglie, kde tato původem karviňačka i se svou rodinou nyní žije. Díky internetu se dozvěděla, že sháníme klavír pro naše žáky a rozhodla se věnovat nástroj, který zůstal v Česku a na který hrála jako malá. Klavír se teď u nás po letech odpočinku asi trochu zapotí, ale zato si získá spoustu nových přátel.
