Kamaráde, já jsem tě nechtěl zabít
Nejslavnějším válečným dílem z období 1. světové války je román německého autora Ericha Marii Remarqua Na západní frontě klid. Autor zachytil své vlastní prožitky z fronty.
Když se dostali později v Německu k moci nacisté, musel uprchnout, protože se jim nelíbilo protiválečné vyznění tohoto díla. Nacisté pak jeho knihy pálili na ohnivých hranicích na náměstích německých měst.

V nejznámější scéně románu autor popisuje, jak jeho hrdina, který se schovává v trychtýři po dělostřeleckém granátu smrtelně zraní svým bodákem francouzského vojáka, který tam také skočil. Hrdina zoufale čeká, až přestane smrtelný chrapot tohoto vojáka. Pak si ho – již mrtvého – prohlíží a uvažuje nad jeho blízkými.
„Mlčení bobtná. Mluvím a musím mluvit. Tak ho oslovuji a říkám mu to: „Kamaráde, já jsem tě nechtěl zabít. Kdybys sem skočil ještě jednou, neudělal bych to, kdybys i ty byl rozumný. … Teprve teď vidím, že jsi člověk jako já. Myslel jsem na tvé ruční granáty, na tvůj bodák, na tvé zbraně – nyní vidím tvou ženu a tvou tvář a to, co máme společné. Odpusť mi, kamaráde.“
REMARQUE, Erich Maria. Na západní frontě klid. Str. 127. Z němčiny přeložil František Gel. Praha: Odeon, 1973, spolu s románem Cesta zpátky. 384 s. ISBN 01-091-73
My v našich dalších hodinách jsme se zabývali bitvou u Verdunu (jako příkladem velkých zákopových bitev) a celkovým charakterem 1. světové války. Své vědomosti jsme se snažili zachytit i myšlenkovou mapou, bavili jsme se o jejím totálním a globálním charakteru a pouštěli si ukázky z francouzského dokumentu Velká válka - https://www.youtube.com/watch?v=ANjNn-J5-UU&t=2351s
Náš pracovní list najdeš v příloze.