Větrná výprava
Blížily se Vánoce, a tak skřítek Lesánek uvažoval, zda by děti nedonesly nějaké dárečky zvířátkům. Taky se mu zdálo, že když se dělá vánoční úklid doma, mohli by Lesánci trochu pouklízet v lese. A třeba tam i zazpívat nějakou koledu. A tak připevnil vzkaz a noty Bexince k obojku a vyslal ji za dětmi do školy.
Jenže někdy máme velké plány a sny, ale ty zkrátka nevyjdou podle našich představ. Ten den se totiž rozhodl velký silný duch Větru dělat venku pořádný úklid. Vymetal každý kout, svištěl a fičel. Lesánci byli dopoledne se školou bruslit, a tak byli unavení a větru se pod nohy moc motat nechtěli. Co teď? Nakonec se na výpravu přeci jen vydali. Namířili si to do Dubiny, ale Vítr je rázně obrátil zpátky a poradil jim, aby šli jen do parku k Lázním. Tam si Lesánci rozložili karimatky a chvilku se dívali nahoru do korun stromů, jak se tam vítr prohání. Vítr se dokonce uklidnil, to když poslouchal, jak mu Stázka s Verunkou zpívaly písničku. Pak se ale zase rozfučel. Lesánci dali dohromady pořádnou hromádku mrkví, jablek a chleba a poschovávali je po parku pro zajíčky a případné další hladovce. Pak se vydali zpátky do školy. Když už byli v teple, čekal je ještě jeden velký zážitek. Na školním pozemku ulovila poštolka ptáka a pochutnávala si na něm, až peří lítalo. Lesánci napřed byli zděšení a smutní. Příroda je takhle krutá?? Katka s Bárou jim ale vysvětlily, že to tak v přírodě chodí. Že si zvířátka neubližují ze zlomyslnosti (tak jako někdy lidé), ale loví prostě proto, aby zůstala na živu. Také většinou chytí slabého jedince, a tak zajišťují, že přežívají jen ti nejsilnější a že se některé druhy zvířat nepřemnoží. Říká se tomu potravní řetězec. Byl to zkrátka divoký větrný den...
