Poděkování a rozloučení
Vážení rodiče žáků 7.B,
jak jistě už mnozí víte od dětí, ve čtvrtek jsem se s nimi rozloučila, protože příští týden nastupuji na mateřskou. Neloučí se mi vůbec snadno, protože za ty necelé tři roky, které jsme spolu strávili, mi Vaše děti přirostly k srdci. Zažili jsme si chvíle pěkné i trochu náročné, ale myslím, že vždycky se nám povedlo všechno rozumně vyřešit. Vzpomínali jsme spolu s dětmi na naše představení na akademii, které nám dalo zabrat, ale mělo takový úspěch, že jsme věděli, že ta dřina za to stála. Minulý pátek jsme si spolu užili hru Kryt č.17, kde se zase ukázalo, jak dobře dokážeme spolupracovat. Mohla bych pokračovat dál a dál, vzpomínat na výlet do Prahy, kdy jsem byla hrdá na třídu, která zvládla dlouhou cestu vlakem, aniž by si cestující stěžovali, na rozloučení s 1. stupněm, na knihovnické besedy, kde jsem slýchávala od knihovnic obdivné komentáře, jak je tato třída sečtělá. Mnozí žáci naší třídy reprezentovali školu na různých soutěžích a sportovních turnajích.
Nikdy nezapomenu, jak mě děti překvapily, když jsem musela loni na operaci, stejně tak na dárky k narozeninám i teď na poslední dárek na rozloučenou. Všechno si schovávám na památku.
Tímto Vám chci poděkovat za tři roky, které jsem zprostředkovaně strávila vlastně i s Vámi. Byla to spolupráce většinou radostná, díky níž jsem si práci učitelky zamilovala. Ukázali jste mi, že ještě i dnes se může sejít třída normálních dětí s normálními rodiči. Že dnešní děti nemusejí být o nic horší, než jsme byli my (jak mnozí dnes s oblibou tvrdí). Třída 7.B je ojedinělá hlavně díky Vám - rodičům, kteří podporujete a vedete své děti. Vaše podpora a zájem o jejich učení z nich dělá výborné studenty.
Od začátku jsem měla a stále mám Vaše děti ráda. Stejně jako mi napsali oni, i já je budu nosit v srdci. A doufám, že jednou se dozvím o jejich úspěších nejen na středních školách, ale i v životě. Mají k tomu díky Vám skvěle nakročeno.
Se slzou v oku, ale s vděčností za tři strávené roky
Veronika Zemanová